18 Pro Těšanský (Lešetínský) kovář…
…jako novodobý symbol proti dnešnímu přetechnizovanému světu a zachování českých historických tradic spojených nejen s ručním kovářským řemeslem.
Kdysi byla kovárna v každé vesnici, kovář byl nejen zručný řemeslník, ale do svého řemesla dával i kus své duše a každý jeho výrobek byl malým uměleckým dílem. Bylo by dobré zachovat toto krásné kovářské řemeslo a tradice s ním spojené pro budoucí generace, jako obdiv nad zručností českých rukou. V nynější přetechnizované době, kdy nadvládu převzala průmyslová a sériová výroba, zůstalo jen pár starých mistrů, kteří ovládají všechny taje kovářského řemesla.
Proto je nutné na tyto stará dosud zachovaná řemesla navázat a přivézt k nim aktivně mladou generaci, jako pokračovatele českých historických a tradičních řemesel.
Ukázka z básně:
Lešetínský kovář
chlapík jak se sluší
Ocel rukou láme,
pěstí kámen kruší.
Já chci zůstat do posledu
památníkco jediný
zhynulého ducha dědů.
Hrdou hlavou s pevnou lebí,
splním, co jsem přisáh nebi.
Óh vše zaniká mi v pustém víru,
vidím slunce jenž tam vzchází rudě
a já hasnu navždy – hasnu v míru
neb kde žil jsem, na té zmírám půdě!“