24 Lis p.f. 2002
S nástupem nového roku 2002 si můžeme hodit touto symbolickou mincí a máme dvě možnosti, padne nám rub, nebo líc. Jenže v životě to tak nechodí, nemůžeme si vybírat. Špatné dny přicházejí po těch dobrých a naopak. Jedno bez druhého nemůže být. Mince našeho bytí má rovněž dvě strany a my musíme poznat oboje, aby měl život smysl. A tady zvláště platí, že všechno zlé je k něčemu dobré, musíme se umět radovat v časech zlých v naději, že přijdou lepší. I štěstí bez neštěstí by nebylo žádným štěstím. Jak otáčíme mincí v prstech, tak se střídá teplo a zima, světlo a tma, dobro a zlo. Tak jako se střídá den s nocí, i my věčně svádíme vnitřní boj mezi dobrem a zlem. Rovněž zdraví si nejvíce vážíme, až když jsme nemocní. Jsou dny, kdy se cítíme na vrcholu svých sil a jsou dny, kdy jsme na dně. Rádi si dáváme dobrá předsevzetí, ale když přijde na věc, realita bývá jiná. Protiklady nás provází na každém kroku, jako dvě strany této mince.
I moudrá příroda vytvořila dvojí pohlaví, aby spojením dvou vznikl neopakovatelný jedinec, jako pokračování naší existence.
Jak je vidět, má dvojka v našem životě mnohem větší váhu, než by se zdálo. Všechny tyto dvojí významy patří nerozlučně k sobě, jako život a smrt, kdy jedno bez druhého by nemohlo existovat. Tato pozitiva a negativa nás přiměla si vytvořit i po smrti ráj a peklo. Jako protiváhu toho, jak se chováme ve skutečném životě. Proto bychom měli žít tak, abychom po smrti nepotřebovali žádný ráj ani peklo.